Po vzniku tzv. velké Prahy v roce 1922 vyrostl v jejích hranicích Spořilov a v něm nový kostel tehdy blahoslavené Anežky České. Ten byl vysvěcen 27.října 1935. Příkladem Spořilovských se inspirovali i obyvatelé Chodova a začali usilovat o stavbu vlastního kostela. Dne 31.března 1934 podal odborový rada Dr. Augustin Sochr žádost o registraci stanov nově vzniklého Spolku pro postavení katolického chrámu Páně v Chodově. Ty byly schváleny Zemským úřadem v Praze výnosem ze dne 17. dubna 1936. Podle nich bylo jeho účelem "vystavěti na Chodově katolický chrám Páně a farní budovu, opatřovati je potřebnými pře d m ěty a pěstovati duchovní katolický život.
Podle sběrací listiny z roku 1936 se prvním dárcem stala Kateřina Žáková z Chodova č.53, která věnovala částku 5 000 Kč. Jako vhodné místo pro stavbu kostela byla vybrána hospodářská budova (9,10 x 17 m) pana Josefa Birnbauma, řezníka a obchodníka v Chodově č.103, která původně sloužila jako porážka. Podle trhové smlouvy ze dne 26. června 1936 byla zakoupena i s přilehlými parcelami o celkové výměře 533 m2 za cenu 37 500 Kč. Na její zakoupení zapůjčilo 30 000 korun arcibiskupství.
Pro realizaci byl vybrán stavitel Vojtěch Pospíšil, který o dva roky dříve provedl také stavbu kostela na Spořilově. Ten vypracoval projekt adaptace původního objektu včetně rozpočtu, který předložil 15.března 1937. Stavební povolení vydal Obecní úřad v Chodově dne 30.června. Smlouva o dílo byla uzavřena 27.července a se stavbou se započalo počátkem srpna 1937. Předpokládaná cena byla 106 717, 40 Kč.
V průběhu stavby došlo v Praze ke stávce stavebních dělníků. Ta skončila dohodou mezi dělníky a staviteli o zvýšení mezd o 12 %. To se dotklo také stavby kostela v Chodově. Náklady na stavbu v jejím průběhu vzrostly o více než 40 tisíc korun. Celkové náklady (pozemek i stavba) na vybudování chodovského kostela si tedy vyžádaly dohromady 185 000 korun. Přesto se je podařilo v neuvěřitelně krátké době, převážně z darů místních farníků, uhradit, takže podle závěrky k 31. prosinci 1940 měl Spolek závazek u Občanské záložny v Praze – Spořilově už pouze 8 300 korun a za lakování lavic a úpravu chodníků nesplacenou fakturu na 1 440 korun. V červnu 1941 byla splacena poslední pohledávka a kostel byl zcela bez dluhů.
V květnu 1938 byla konzistoř požádána o vysvěcení nového kostela. To vykonal v neděli 4.září 1938 pražský arcibiskup kardinál Karel Kašpar, který také daroval na stavbu prostého kostelíku největší částku 50 000 Kč.